Logo - Karlovarský šachklub Tietz
     Soutěže
     Soutěže ŠSČR
     Galerie
     Mládež
     Historie
     ELO klubu
     Kontakty
     PDA verze

Jméno:
Heslo:

Naši partneři
Dobromat

Zajímavé odkazy
Memoriál Viktora Tietze
Krajský šachový svaz
Šachový svaz ČR
ŠK Rakovník
Statistiky českého ELO
Statistiky FIDE ELO


Diskuze 0h 0d 14w / U1 / Nacházíte se na: KŠ Tietz > Sekce > Historie > Historie šachové hry v Karlových Varech

Historie šachové hry v Karlových Varech


Karlovy Vary patří mezi nejvýznamnější místa šachové historie ve střední Evropě. Zní to možná nadneseně, ale v těchto světoznámých lázních, které za pět století lázeňské léčby navštívily miliony pacientů a hostů, mezi nimiž byly tisíce známých osobností, se kromě střeleckých závodů, golfu, dostihů a tenisu dařilo výborně i šachům.
Karlovy Vary, povýšené roku 1370 Karlem IV., císařem římským a králem českým, na město, byly již od konce středověku známé a vyhledávané lázně. Po třicetileté válce bylo město katolické, ale přesto sem mohli zavítat lázeňští hosté jiného náboženského vyznání, stejně jako lidé ze zemí Habsburkům nepřátelských.
Kdy přesně a kým byla v Karlových Varech hrána první šachová partie, je prakticky nezjistitelné. Jisté je, že to bylo dávno před tím, než byla sehrána produkce se živými šachovými figurami.
Roku 1768 zde hrabě Josef Thun na počest přítomné ovdovělé vévodkyně a regentky ze Saska-Coburg-Meiningenu Charlotty Amalie, rozené princezny Hessen-Philipsthal (byla zde pod jménem hraběnky z Altensteinu), uspořádal na louce za alejí u Českého sálu (postaveného roku 1728) šachovou hru se živými figurami. Byl to zřejmě bavič místní šlechtické smetánky, neboť pro ni připravil i let balónem.
V pátek 1. července provedl zkoušku a v neděli 3. července 1768 sehrál s baronem Josefem Františkem Racknitzem z Drážďan (autorem první geologické monografie o městě a okolí) dvě partie. Zprávu o tom máme zachovanou z deníku dalšího tehdejšího hosta, říšského hraběte Jindřicha XXVI., příslušníka mladší linie Reussů, sídlících v Plavně.
Založení Karlovarského šachového klubu (Karlsbader Schachklub) roku 1899
Koncem minulého století napadlo místní příznivce královské hry v kavárně Trautwein založit šachový klub, který zde oproti mnohým místům chyběl. Jednak zde byl o tuto hru dostatek zájemců, jednak sem jezdilo mnoho šachistů na léčení. Ustavující schůze proběhla dne 5. prosince 1899 v restauraci hotelu Zum Goldenen Baum. Městský úředník Viktor Tietz a bankéř Alfred Schwalb se stali na dlouhou dobu předsedou a místopředsedou Karlovarského šachového klubu. Klub měl v době svého založení 16 členů a během dvou let se jeho počet téměř zdvojnásobil. Již od počátku byl organizátorskou duší klubu Viktor Tietz (který byl dne 1. března 1888 u založení Nového vídeňského šachového klubu). Jeho zásluhou se šachový život v Karlových Varech rychle rozvíjel, město navštěvovala řada šachistů a těch, co přijeli pouze kvůli královské hře, přibývalo (těch, kteří si přišli do klubu zahrát, bylo roku 1900 již 115, o rok později již 172). Řada z nich se stala (nebo již tehdy byla) Tietzovými přáteli, a tak se sem rádi vraceli).
Pro nás dnes zní tak trochu nepřirozeně, že měl Karlovarský šachový klub (nejen kvůli Tietzově členství v městské radě) podporu městské rady, která v propagaci šachové hry viděla zviditelnění města nejen v monarchii, ale i v zahraničí.
Klub se každý rok začátkem lázeňské sezóny, 1. května, přestěhoval do svého reprezentativního letního sídla, kavárny v 1. patře dnešních Lázní III (tehdy Lázeňský dům), kde se hrálo denně od 13:00 do 20:00.
Zápas Albin-Marco v roce 1901
Prvním významnějším počinem Karlovarského šachového klubu bylo uspořádání zápasu mezi dvěma vídeňskými mistry, Adolfem Albinem a Georgem Marcem, 31. Července až 12. srpna 1901. Radnice i klub přispěly po 400 korunách (oběma po 50 K, dále 30 K za výhru a 15 K za remízu). Marco sice prohrával 2.5:3.5, ale v posledních čtyřech partiích třikrát zvítězil a zaslouženě vyhrál 6:4. Šachové listy k tomu ale trochu nevděčně poznamenaly: "Skvěle první profesionální matč v Čechách nezačal. 400 K za 10 partií pro ,mistry' není zrovna mnoho." Významným hostem toho roku byl i Karl Schlechter, který zde během srpnového týdenního pobytu sehrál také partii s Tietzem, kterou vzdal po 13 hodinách v 84. tahu.
Zápas Janowski-Schlechter v roce 1902
Akce se vydařila, a tak se 2.-25. června 1902 střetli v Lázních III za velkého zájmu příznivců šachu ve vzájemném zápase na čtrnáct utkání přední světoví hráči Karl Schlechter a David Janowski. K vítězství bylo třeba 7.5 bodu. Schlechter využil neúměrně riskantního stylu soupeřovy hry a zvítězil již po deseti partiích 6:1 při třech remízách, když odešel poražen pouze v sedmé partii. Janowski se po prvních čtyřech partiích, které prohrál, již nevzpamatoval. Poté sehrál Schlechter s Tietzem 14 volných partií, 11 z nich vyhrál, třikrát karlovarskému radnímu podlehl.
Pražské německé noviny Bohemia již tehdy psaly o Karlových Varech jako (kromě Vídně a Prahy) centru rakouského šachového života.
Zápas Schlechter-Tietz v roce 1906
Schlechter zde pobýval i v září 1906. V předmluvě k turnajové knize k turnaji v roce 1923 píše Kagan: "Roku 1906 sehrál prezident Viktor Tietz proti Schlechterovi sérii 50 partií. Výsledek byl 25:8 při 17 remízách pro Schlechtera. Toto ukazuje vysoký talent pana Tietze, který se nemůže zúčastnit mistrovských turnajů jen pro jiné využití."
1. mezinárodní šachový turnaj roku 1907
Na 7. výroční schůzi se členové Karlovarského šachového klubu rozhodli, že uspořádají mezinárodní turnaj. Šachové turnaje se tehdy často konaly v lázních, neboť byly divácky atraktivní (a v lázních, s dobrými ubytovacími kapacitami, nezřídka nádherných historických městech, byl vždy čilý ruch). Od 19. srpna do 18. září 1907 se v Karlových Varech uskutečnil první ze čtyř mezinárodních turnajů, zorganizovaných hlavně Viktorem Tietzem. Městská rada na něj vyčlenila 12.000 K, což byla tehdy obrovská suma.
Mezi 21 hráči osmi zemí (Rakousko-Uhersko, Německo, Rusko, USA, Francie, Velká Británie, Nizozemí, Švédsko) zvítězil s 15 body Akiba Rubinstein z Lodže hrající za Rusko a získal tak 3.000 K a pohár věnovaný Německým šachovým svazem. Druhý Géza Maróczy ztrácel půl bodu (obdržel 2.000 K) a třetí Němec Leonhardt zapsaný za Švédsko 1.5 bodu (získal 1.400 K), pro kterého to byl zřejmě největší úspěch jeho kariéry (vyhrál posledních šest kol). Příjemně překvapili hráči teprve nastupující generace (hlavně čtvrtý Nimcovič), starší mistři naopak zklamali (Mieses uhrál ve 12 posledních kolech jen 1.5 bodu - předtím 6/8). Oldřichu Durasovi se v Lázních III nevedlo a skončil s 11.5 body na 7.-8. místě s Teichmannem a oba se podělili o 900 K (Nešlo o malý obnos, neboť cesta vlakem z Karlových Varů do Vídně vyšla asi na 11 K.).
První cenu za krásu ve výši 300 K obdržel Maróczy za partii 1. kola s Tartakowerem, o druhou se podělili Cohn a Leonhardt (200 K) a o třetí (100 K) Janowski s Miesesem. Nejdelší partií bylo 22 hodiny trvající utkání mezi Wolfem a Durasem, ve kterém bílý (Wolf) dával mat až po 168 tazích (šlo na dlouhou dobu o nejdelší partii na světě vůbec).
Po Vídni a Budapešti se Karlovy Vary staly třetím místem Rakousko-Uherska, kde se podobná akce na takové úrovni uskutečnila!
2. mezinárodní šachový turnaj roku 1911
Za čtyři roky uspořádal Karlovarský šachový klub ve dnech 20. srpna až 25. září v Lázních III druhý mezinárodní turnaj. Vítězem se mezi 26 hráči z pěti zemí (Rakousko-Uhersko, Rusko, USA, Německo, Velká Británie) stal Richard Teichmann, který zde podobně jako čtvrtý Rotlevi zaznamenal nejlepší výsledek své kariéry. Získal 18 bodů a 3.000 K a mohl si dovolit v posledních pěti kolech ztratit 50% bodů a v posledním kole prohrát s Durasem. Rakušan Schlechter (po 7. kole měl 7 bodů a jasně vedl, naposledy byl v čele po 17. kole s Rotlevim) a Polák Rubinstein na druhém a třetím místě získali 17 bodů a rozdělili si 3.400 K (2.000 + 1.400 K). Na 8.-11. místě skončili začínající Rus Aljechin, Oldřich Duras, Němec Leonhardt a Polák Tartakower s 13.5 body (500, 400, 350 a 300 K).
Cenou za krásu oceněno po 100 K hned šest partií, mj. i Duras za výhru nad Cohnem. Dalších šest partií bylo oceněno po 50 K. Zvláštní cenu obdržela partie Burn-Chajes z posledního kola. Hráči kvůli čtyřem dámám na šachovnici odložili svůj odjezd o jeden den a o vítězství rozhodl Burn až po čtrnácti hodinách.
Účast byla kvalitnější, než na předešlém turnaji. Tento rok byl vůbec pro Karlovy Vary úspěšný. Léčilo se zde skoro 71 tisíc hostů, nejvíce v historii (k překonání tohoto čísla došlo až v polovině 70. let, a to díky "lázeňským rekreantům"; smutné je, že dnes se zde léčí asi 40 tisíc lidí). Na subvenci 15.000 K, o které se poslanci na Kolegiu hádali, se zasloužily Městská rada a Lázeňská správa za přispění soukromníků.
3. mezinárodní šachový turnaj roku 1923
Za čtyři roky, v roce 1915, kdy měl proběhnout třetí turnaj, zuřila v Evropě válka, za další léta, roku 1919, nebyla šachům příznivá situace. 3. mezinárodní turnaj proto proběhl až 27. dubna - 20. května 1923 v hotelu Imperial. Mezi 18 hráčů z osmi zemí (ČSR, Německo, SSSR, Rakousko, Velká Británie, USA, Maďarsko, Dánsko) zde svedlo tuhý boj na jednom z nejkvalitněji obsazených podniků po 1. světové válce (rozdíl mezi prvním a posledním byl 6.5 bodu). Turnaj opět subvencovala městská rada, tentokrát částkou 25.000 Kč. K nim se přidali klub, příznivci a místní podnikatelé (hotel Imperial akce stála 70.000 Kč), a tak celkový cenový fond byl přibližně 120 000 Kč! O prvenství se podělili hráči ruského původu Aljechin a Bogoljubov a Maróczy, který se vrátil po dlouhé odmlce, když získali 11.5 bodu ze 17 utkání. Získali tak podle Tietzova systému každý 3.605 Kč. Křišťálový pohár od firmy Ludwig Moser&Söhne v hodnotě 1.000 K získal Aljechin, když polovinu vyplatil Bogoljubovovi. O 4.-5. místo (a o 5.460 Kč) se rozdělili se ztrátou bodu Rakušan Grünfeld a nejlepší československý hráč Richard Réti, největším hrdinou i smolařem však byl šachový gentleman a jediný amatér ve světové špičce (jako soudce zde hrál o dovolené!), Karel Treybal. Mezi 4. a 12. kolem se v šesti dělil o 1. místo, po 7. kole byl dokonce první. Zkažený závěr jej však nakonec odsunul až na 6. místo s 10 body (4.580 Kč společně s Nimcovičem, který získal zvláštní cenu 400 Kč za nejlepší výsledek proti vítězům - hráčům první poloviny tabulky.).
První cenu za krásu ve výši 400 Kč získali Aljechin a Nimcovič, druhou (200 Kč) Spielmann a dvakrát Nimcovič a třetí (100 Kč) Aljechin, Bogoljubov, Maróczy a Chajes. Mezi oceněnými by byl i Karel Treybal, ale ze skromnosti svou partii (když ve velkém stylu zdolal Aljechina - partie je součástí prakticky každé učebnice) nenavrhl.
4. mezinárodní šachový turnaj roku 1929
Od 30. července do 28. srpna 1929 proběhl v Lázních III (první třetina) v hotelu Imperial 4. mezinárodní šachový turnaj v Karlových Varech za účasti 22 hráčů ze 17 zemí (Československo, Rakousko, Velká Británie, Německo, Belgie, Dánsko, Francie, Jugoslávie, Kuba, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemí, Peru, Polsko, Rusko, Švýcarsko, USA) stal Nimcovič s 15 body a získal 20.000 Kč, o 2.-3. místo a 24.000 Kč se se 14.5 body podělili Capablanca a Spielmann, který měl obrovskou smůlu. Jedenáct kol sám vedl, sedmkrát se o 1. místo dělil, ale nakonec v poslední partii prohrál. Karel Treybal obsadil s 10 body 12.-15. místo a Karl Gilg skončil s 8 body dvacátý. Poslední skončila se 3 body první mistryně světa Věra Menčíková. Za svou snahu obdržela starodávný čajový servis.
V roce 1929 byla 1. cenou za krásu oceněna partie Sämisch-Grünfeld, kde prvně jmenovaný získal za mnohatahovou kombinaci 1.000 Kč. O 2. a 3. cenu (800 + 600 Kč) se podělili Vidmar a Maróczy. Za dalších 16 cen bylo vyplaceno ještě 5.100 Kč, navíc bylo uděleno ještě 6 věcných cen.z mnoha zemí tří kontinentů. Z tehdejší světové špičky chyběli pouze exmistr světa Lasker (nehrál), mistr světa Aljechin (požadoval startovné 4.000 říšských marek, tj. cca 32.000 Kč, a nakonec zde působil jako zpravodaj amerických novin a hrál jen turnaj v bridži ve Švýcarském dvoře).
V rámci turnaje sehráli 11. srpna 1929 Albert Becker a Milan Vidmar produkci se živými figurami, která byla dokonce nahrána na filmový pásek. Oděvy, ve kterých lidé znázorňovali jednotlivé šachové figury, byly laděny rokokově. Oba mistři hráli dámský gambit a po rušném průběhu skončila za velkého zájmu publika partie ve 25. tahu remízou věčným šachem. Informaci o turnajích mohli denně poslouchat i posluchači Radiojournalu.
Na bleskovém turnaji hraném 16. srpna zvítězil mezi dvanácti hráči Nimcovič před Tartakowerem a Flohrem, kterého si všiml Nimcovič a doporučil ho na turnaj v Rogašce Slatině, čímž mu pomohl k výrazné šachové kariéře.
Karlovarský turnaj byl nejkvalitnější od konce první světové války a zapsal se do historie jedním prvenstvím. Poprvé na vrcholné soutěži startovala žena. Jednadvacetiletá Věra Menčíková (narozená v Moskvě, žijící v Anglii, ale hrající až do svého sňatku v roce 1937 za ČSR) sice uhrála jen tři body, když z řady slušných pozic dovedla do vítězného konce pouze partie s Beckerem a Sämischem, ale naznačila, že ženy mohou mužům konkurovat. Dalším ženám se něco podobného podařilo až v době nedávno minulé.
Zápas Euwe-Flohr roku 1932
Roku 1932 zde hráli druhou část svého vzájemného zápasu Nizozemec Max Euwe a československý mistr Salo Flohr. Oba tehdy patřili mezi nejlepší hráče světa se šancí jednou bojovat o titul mistra světa, což také přispělo k tomu, že se hrálo hodně opatrně. Zápas skončil v Amsterodamu, Rotterdamu a Haagu 2:2 při čtyřech remízách (hráno 25. března až 4. dubna) a v Karlových Varech (12.-22. srpna v dnešním Národním domě, tehdy hotel Střelnice) 1:1 při šesti remízách, když se hrálo velice opatrně. Roku 1935 se vyzyvatelem stal Euwe a na krátký čas stanul na šachovém trůně. Flohrovi se sice koncem 30. let naskytla šance vyzvat Aljechina (zápas se měl hrát po jeho návratu do SSSR), ale dění opět přerušila válka.
Smrt Viktora Tietze roku 1937
Dne 8. prosince 1937 zemřel v Karlových Varech první předseda Karlovarského šachového klubu, městský úředník a radní, vrchní daňový inspektor a přednosta okresu Viktor Tietz (* 13. dubna 1859 v Rumburku). Šachový organizátor, který měl hlavní podíl na organizování čtyř turnajů v letech 1907, 1911, 1923 a 1929 (jejich kvalitu potvrzuje účast mnoha předních šachistů své doby včetně první mistryně světa Věry Menčíkové a mistrů světa Alexandra Aljechima, Jose Raula Capablancy a Maxe Euweho) a na pořádání zápasů předních mistrů své doby v letech 1901, 1902 a 1932.
Němec žijící v Čechách, hráč mistrovské třídy (v dobovém tisku se objevilo hned několik kombinací, svědčících o jeho umění), který spolupracoval s Čechy a českými šachisty (častý host turnajů u nás i v zahraničí), spoluzakladatel Karlovarského šachového klubu 1899 a jeho první předseda (po něm byl předsedou MUDr. Ludwig Knöspel). Řady turnajů u nás i v zahraničí (hlavně v Německu) se zúčastnil jako host nebo rozhodčí. Ve letech 1921-1931 byl předsedou německé obdoby Ústřední jednoty československých šachistů - Německý šachový svaz v Československu (Der Deutsche Schachverband in der Tschechoslowakei; po něm Josef Schindler z Bečova, později soudní rada v Liberci, a od 1941 Karl König z Karlových Varů.). Dvakrát byly obě organizace blízko spojení, ale celková atmosféra doby přinesla rozdílné názory i do šachového hnutí. Soutěží Německého šachového svazu se ale zúčastňovali i naši nejlepší hráči, například Salo Flohr nebo Karl Gilg.
Je známý rovněž jako navrhovatel systému rozdělení cen mezi všechny hráče v turnaji, ne jen mezi vítěze (většinou si ceny odváželi pouze hráči první poloviny tabulky), známý jako System Tietz. Všeobecně se však neujal.
Jeho smrt byla pro karlovarské šachové dění i vyznavače královské hry nenahraditelnou ztrátou, což zaznělo i v ohlasech na jeho skon v místním, domácím, ale i cizím denním tisku i odborných periodicích.
Zápas Bogoljubov-Euwe roku 1941
V průběhu třetího roku existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava se mezi 20. červencem a 2. srpnem 1941 v Karlových Varech uskutečnil zápas mezi Bogoljubovem a Euwem.
Když se Euweho ptali, proč hrál v okupovaném Československu, odpověděl mimo jiné, že Holandsko bylo také okupováno, a on chtěl vidět, jak to vypadá v jiných Německem okupovaných zemích, s Bogoljubovem měl také nevyřízené účty, neboť s ním v letech 1928 a 1929 tento vysokoškolský profesor dvakrát v zápase prohrál, 2:3 a 1:2. Vítězstvím 5:2 při 3 remízách mu to tedy vrátil i s úroky (vyhrál čtvrtou až šestou partii).
Dne 3. srpna 1941 zde také proběhl zápas čtyř měst. Zvítězilo Lipsko před Norimberkem, Drážďanami a domácími, za které hrál nejlépe Haberkorn (obě partie vyhrál).
Založení I. československého šachového klubu roku 1945
Po skončení války zde podle sdělení pamětníka, ing. Jaroslava Janovského, hledal Opočenský neúspěšně Tietzovu knihovnu.
Jak došlo k založení I. čs. šachového klubu po válce, popisovali po téměř 30 letech ve vzpomínkovém článku v místním Lázeňském časopise dva spoluzakladatelé, Janovský a Vaníček: "Oficiálně se sešli čeští šachisté v Karlových Varech už 31. srpna 1945 v hotelu U zlatého lva na Rooseveltově třídě. Zvolili přípravný výbor I. čs. šachového klubu v Karlových Varech... První funkcionáři přípravného výboru: předseda Karel Beneš, pokladník ing. Jaroslav Janovský, jednatel a tiskový zpravodaj Otakar Vaníček." Díky JUDr. Stickelovi, bývalému předsedovi pražského policejního klubu a župy, který zde zaváděl státní správu, byl klub "vůbec prvním spolkem v západočeském pohraničí, který má své řádně schválené stanovy a v karlovarském okrese je to první ustanovený sportovní klub."
První přebor klubu hrálo 30 hráčů v 5 skupinách. Zvítězil K. Beneš (10/12) o půl bodu před E. Černým a o bod před dvojicí Janovský - Polák. I. čs. ŠK krátce navázal na úspěchy německého klubu. Záhy se ale karlovarští šachisté začali potýkat s neexistencí vhodných klubových prostor a nedostatečnou (nejen) finanční podporou. Oddíly se neustále stěhovaly, měnily názvy, zanikaly a vznikaly. Nástupkyní I. československého ŠK se stal ŠO TJ Lokomotiva Karlovy Vary, který vznikl ze Slovanu Karlovy Vary.
Šachový turnaj západočeských lázní roku 1948
Roku 1948 chtělo ministerstvo informací a šachová organizace (ÚJČŠ a Karlovarský okrsek Západočeské župy) spolu s MěNV Karlovy Vary a MěNV Mariánské Lázně dokázat, že i v jiných podmínkách lze uspořádat šachový turnaj, a vyčlenilo 200 000 Kč na turnaj (celkový rozpočet akce byl 450. 000 Kč), pořádaný k oslavě 30. výročí trvání ČSR. Hrálo se 6.-20. června v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech a 21. června až 4. července ve Společenském domě (Casino) v Mariánských Lázních. Záštitu převzali ministři Dr. Zdeněk Nejedlý, Ing. Ludmila Jankovcová, Dr. Emanuel Šlechta, P. Jan Plojhar a Dr. Vavro Šrobár.
Zatímco to pro Karlovy Vary znamenalo poslední větší turnaj, Mariánské Lázně se (turnaj roku 1925 zde vyhrál Nimcovič) pro 50. a 60. léta staly turnajovým centrem skoro desetkrát. Nejlépe si vedl Jan Foltys, který mezi 20 hráči z 12 zemí vyhrál se 13 body první cenu 30.000 Kč. Další pořadí: 2. Barcza (Maďarsko) 12.5 bodů, 3. Steiner (Australan maďarského původu) 12 bodů, Opočenský se s 11 body dělil o šesté místo, Podgorný se Šajtarem s 10 body o 8.-10. místo, 9 bodů získali na 11.-13. místě Roháček a Tartakower, na 16. místě skončil Richter, na 17. Zíta a na 20. Místě Stulík. První cenou za krásu byla oceněna partie Barcza-Troianescu. Obdržela cenu od ministra informací Kopeckého.
Zvláštní osobou je hráč ruského původu Savielly Tartakower, který nechyběl v letech 1907-1948 na žádném turnaji v Karlových Varech a hrál i roku 1925 v Mariánských Lázních. Čtyřikrát zde byli Nimcovič, Spielmann a Rubinstein. Všech pěti mezinárodních turnajů v letech 1907-1948 se zúčastnilo celkem 68 mistrů včetně jedné ženy - Věry Menčíkové.
Lázeňský pohár
Na začátku 50. let se v Karlových Varech konalo několik ročníků Lázeňského poháru. Větší než regionální význam ale měly jen 2. a hlavně 3. ročník. Ve dnech 19.-27. července 1952 proběhl 2. ročník, kde mezi 44 hráči ve 4 skupinách vyhrál hlavní turnaj Žanta z Prahy (10/10), 4.-5. místo zaujali hráči Slovanu DSO Karlovy Vary Václav Opl a Jaroslav Janovský (5.5 bodu). Druhou a třetí skupinu vyhráli karlovarský Janáček a sadovský Mayer (stále aktivní hráč I. VT). Třetí ročník hraný 15.-23. srpna 1953 v Zanderově sálu Lázní I patřil mezi nejlépe obsazené turnaje sezóny. Mezi 96 hráči vyhrál za velkého zájmu diváků v hlavním turnaji Ančin z Komárna (6.5/9) před KM Jiřím Veselým (5.5 bodu) a šachistou zvláštní třídy Karlem Urbancem (5 bodů). Turnaj byl velmi vyrovnaný, neboť dalších pět hráčů získalo 4.5 bodu. Nejlépe z místních si vedl Václav Opl, který skončil v turnaji C hlavního turnaje s 5 body na 4.-5. místě.
Pásmový turnaj mistrovství světa žen roku 1975
Další významnější akce se v Karlových Varech konala až roku 1975, kdy zde, opět v Zanderově sále Lázní I, proběhl 5.-29. října pásmový turnaj mistrovství světa žen. Mezi 18 hráčkami z 11 zemí socialistického bloku, Skandinávie a Anglie bylo následující: 1. Jovanovičová (Jugoslávie) 12 bodů, 2. Hofmannová 11.5 bodů, 3. Feustelová (obě NDR) 11 a 4. Baumstarková (Rumunsko) 10.5. Za postupujícím kvartetem skončila na 5.-7. místě Květa Eretová s 10 body, 13. místo obsadila Margita Polanová s 8 body. Ředitelem turnaje byl mezinárodní rozhodčí Karel Koenigstein, hráč tehdejší Slavie IPS Karlovy Vary, nejvýznamnějším hostem pak předseda Mezinárodní šachové federace FIDE a bývalý mistr světa, Nizozemec Max Euwe.
Situace posledních dvou desetiletí
Od té doby proběhlo v Karlových Varech pouze několik simultánních produkcí a ke konci 80. let se pořádaly žákovské a dorostenecké turnaje (roku 1990 mistrovství ČR dívek do 14 let).
Na schůzi šachového oddílu Lokomotiva Karlovy Vary v září 1997 se rozhodlo o změně názvu oddílu, který by si svým novým názvem chtěl přihlásit k tradici Karlovarského šachového klubu. Oddíl zároveň rozhodl o vyvíjení co nejširší klubové (a i mimoklubové) činnosti v Šachové kavárně LS Thermal, otevřené v červenci 1997, a provozované Viktorií Karlovy Vary. V pátek 5. prosince 1997 zde byl ustaven Karlovarský šachklub Tietz.
Místní šachisté si 8. prosince 1997 připomněli 60. výročí úmrtí Viktora Tietze. Karlovarský šachklub Tietz plánuje vhodným způsobem připomenout 100. výročí založení Karlsbader Schachklubu, 140. výročí narození Viktora Tietze a 70. výročí od konání 4. mezinárodního šachového turnaje, posledního z "tietzovského čtyřlístku", které připadají na příští rok, a to Rokem Viktora Tietze.

Josef Halla
(Původně vyšlo: Z archivu Karlových Varů I-II. Československý šach 92, č. 3-4/1998, s. 73-75 a 104-105.)



Poslední úprava článku byla provedena dne: 2001-07-23 23:28:44
Lidé, kteří mají právo měnit tento článek: admins vybor_web pepa pepa
Klubová kultura

Člen KŠ Tietz dle svého uvážení obvykle reklamuje porušení pravidel (především těch, které nesouvisí s děním na šachovnici) až poté, co sám aktivně přispěl k odstranění příčiny a porušení se opakuje či dále trvá.

Člen KŠ Tietz upřednostňuje před dohodnutými partiemi výsledky uhrané na šachovnici.

Člen KŠ Tietz ze všech sil dodržuje dohody o čase a místě příchodu při mistrovských soutěžích.

Člen KŠ Tietz usiluje o výhru pouze bojem na šachovnici.

Člen KŠ Tietz nekomentuje a ani jinak nezasahuje do probíhajících partií klubových přeborů hraných nezrychleným tempem.

Člen KŠ Tietz ctí své družstvo a dle svých možností volí přípravu na zápasy.

Člen KŠ Tietz v soutěžích družstev ctí svůj klub a víceméně proti němu nenastupuje.

Když hraješ šachy, buď kavalírem!

Logo KV
Karlovarský šachklub Tietz je podporován městem Karlovy Vary
Logo Karlovarský kraj
Naše projekty podporuje Karlovarský kraj.
Logo Zivy Kraj
Logo MSMT
Naše projekty podporuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

© 2002, 2003, 2004 Jan Obrátil
© 2012,2014 Martin Hajšman